Aldo Rossi: Monument for the resistance for Cuneo

                V roce 1962 byla v italském městě Cuneo vyhlášena soutěž na památník obětem německé okupace. Zúčastnil se ji architekt s přelomovým návrhem – první Ital, který získal Pritzkerovu cenu, Aldo Rossi. Návrh památníku se nachází na okraji města. Je to železobetonová krychle o rozměrech 12x12x12 m se dvěma otvory na protilehlých stěnách. Jeden otvor je vchod a druhý pozorovatelna. Ta je výše a směřuje pohled na místo, kde došlo k důležité události. Partyzáni tu za druhé světové válce bojovali proti německému nacismu. Památník kriticky připomíná tuto krutou událost pomocí čisté abstraktní organizace prostoru, ve kterém se návštěvník nachází.

                Při prvním setkání vidíme krychli, přesně geometricky vytvořenou krychli kontrastující s okolní přírodou. Přesné hrany a plochy k nám promlouvají hlasem městské stavby a přísnou podobou nás nutí k návštěvě, zamyšlení. Nad vstupním otvorem se vznáší objem krychle, protože boční stěny jsou v detailu skoseny do velmi tenké hrany. Široké schodiště památníku nám nabízí svou náruč. Při průchodu nás objímá symetricky zužující nepříjemné strmé schodiště a vtahuje nás do stále a stále tmavší tíhy minulosti. Po této náročné cestě nás čeká odměna. Otvorem se dostáváme do nového světa. Centrem pozornosti je obloha. Nečekaně nezastřešené místo se otevírá směrem do nebe a nutí nás pozvednout hlavu. Naproti otvoru nás zasáhne široký výřez přes celou zeď na místo, kde došlo k události.

                Památník je spojením mezi krutou minulostí a nebesy. Je to kolektivní spojení života na zemi a života v nebi. Je to spojení smyslového vnímání – světla a pohybu. Je to silný architektonický zážitek přerůstající v zážitek umělecký. Je to budova, která se částečně stává sochou. Sjednocující materiál betonu nás provází do jiného světa a nechává vyniknout okolní prostředí. Aldo Rossi, básník, který se stal architektem, napsal, že „místa jsou důležitější než lidé, pevná scéna je silnější než příběh“, a také, že je nutná organizace prostoru, protože „dovoluje náhlé změny, variace, radosti a zklamání.“ Památník je promyšlenou minimalistickou organizací hmot. Má jasně danou funkci, ale zároveň nabízí novou zkušenost, obyvatele povznese nad tíživou minulostí. Je to typ památníku do té doby neznámý, možná proto nebyl projekt v té době pochopen a nedošlo k realizaci.

  • Místo: Cuneo (Itálie)
  • Autor: Aldo Rossi
  • Stav: soutěžní návrh nerealizován
  • Rok: 1962

 

JH 21.10. 2019